Nenalezený poklad

Co je hrůza a strach poznala na sobě mladá židovka Kateřina Grossmannová. Grossmannovi měli na Karlínském náměstí starobylý dům. Zdi tam byly tlusté jako u pevnosti, chodby tmavé s několika výklenky. Do ulice vyčnívaly tři mohutné pilíře kterými byl dům podepřen, od země vzhůru ustupovaly, až ve výši prvního patra splynuly s průčelím zdi. Uvnitř byl dům tmavý a ponurý.

Jednou byla mladá Kateřina sama doma. Byla si jista, že dům je zamčený, ale překvapil ji hlas, který se ozýval za dveřmi jejího pokoje. Vyšla na chodbu a zůstala stát celá zkoprnělá. Ve tmavém výklenku uviděla mohutnou postavu, která byla celá ovinuta bílými plátny, jak bylo zvykem na východě při pohřbívání. Bez dechu vrazila Kateřina Grossmannová do světnice a rychle se zavřela. Krve by se v m nedořezal. Když se její muž vrátil ještě se celá chvěla a jen nesouvisle řekla, co předtím viděla. Muž jí to vymlouval a uklidňoval ji, že se asi mýlila, či se někdo dostal do domu, aby ji postrašil. „Ne, ne, nemýlila jsem se, dobře jsem ho viděla. A muselo to být stvoření naší víry, neboť to mluvilo hebrejsky.“ Vysvětlování nepomohlo, byla přesvědčena, že viděla zjevení. V domě ji už nic netěšilo, bála se tu zůstat sama. Tak dům Grossmannovi prodali a odstěhovali se z Karlína.

Pozdější majitel domu František Marek pak při opravách objevil v tmavém výklenku chodby ukrytou schránku a v ní hebrejsky napsaný text, jehož překlad zněl: „V tomto domě objeví žena jménem Kateřina poklad nevídané hodnoty.“ I když obrátil celý dům naruby, poklad
nenalezl.

V domě pak bydlelo ještě několik pokolení, z nichž každý v dobré víře dával své dceři jméno Kateřina. Žádná z nich však poklad dosud nenašla.