Karlínské strašidlo

Byla jednou jedna Česká republika a v té republice bylo hlavní město Praha. Jedna část Prahy se jmenovala Karlín. V tom Karlíně žilo Karlínské strašidlo. A to strašidlo strašilo děti, které nebyly v sedm hodin večer doma.

Každý večer strašilo a dělalo mu potěšení, že se ho děti bojí. Pak se stalo, že několik dní nepotkal žádné dítě, které by mohl postrašit. Tak si sedl na kámen a byl smutný. Ale v tom okamžiku přišla osmiletá holčička jménem Aneta. Strašidlo se jí leklo a řeklo: "Co tady děláš?“. Aneta odpověděla: "Já nic, ale co ty tady sedíš?“ a strašidlo odpovědělo: "Jsem smutný, protože jsem už dlouho nepotkal ani jedno dítě, které bych mohl postrašit. Když žádné dítě dlouho nepostraším, tak od hlavního strašidla dostanu trest: Ve škole Lyčkově náměstí musím celý den sedět ve věži a každý den natahovat hodiny.“. Pak si šli hrát.

Hráli si s míčem, a hráli na babu a stali se kamarády. Ale druhý den musela odjet k nemocné babičce. A ten večer to strašidlo nepotkalo ani jedno dítě. A tak od hlavního strašidla dostal ten přísný trest.

Když se Aneta vrátila Karlínské strašidlo hledala, ale nenašla. Byla moc smutná, nejedla a ve škole měla samé špatné známky. Přestala doufat, že se strašidlo vrátí.

Až po roce hlavní strašidlo pustilo Karlínské strašidlo zpátky strašit. A když jednoho večera zase chodilo po Karlíně, potkalo Anetu jak smutně chodí po ulici. Když se oba potkali, měli oba velikou radost, že se po tak dlouhé době opět setkali. A už se nikdy nerozloučili.