Vítejte na karlínském informačním portálu.
pátek 15. 11. 2024
Dům v Karlíně
Tak nevím, takhle peníze neseženeme, ať se snažíme jak chceme, je málo zakázek a z toho uživit sebe, natož rodinu, je nemožný, vzdychl Igor, když slezl s Vasilem se střechy, kde jako obvykle opravovali krytinu. Oba byli snaživí a po přestěhování ze své země, rodné Ukrajiny, si chtěli zřídit svou vlastní firmičku jen ve dvou, protože oba mluvili obstojně česky a práce jim pod rukama šla sama. Ale po vyřízení všech nutných formalit neměli stejně žádné potřebné kontakty, nebyli známí a tak se kšefty hledaly jen obtížně. Pronajali si v Praze – Karlíně, kde po potopách v roce 2002 bylo práce dost, byt, ale zakázky jim vyfoukly před nosem větší firmy. Tak tahle střecha byla poslední, jestli nic neseženeme, můžeme zapomenout na tenhle byt a budeme se muset nechat od někoho najmout, abychom tu mohli vůbec zůstat, posteskl si Vasil.
Já už bych i kradl, kdybych věděl,že mě při tom nechytí, přiznal Igor. Víš jak, když jsme začínali, měli jsme tu prima práci u toho pracháče. To bylo něco! Celá nástavba na činžáku s kompletním pokrytím střechy. Vždyť z těch peněz za tu fušku dodnes žijeme. Ale krutě docházej. Tomu milionáři se to žije. Ani tolik peněz nepotřebuje a já tu tolik chtěl žít i se svou rodinou. Takhle děti uvidím tak za rok, řekl Vasil. Nakonec už to nebyly jen řeči,oba se domluvili a naplánovali si akci. Dům, kde stavební úpravy prováděli,znali dokonale. Tam byla i vysněná kasička,odkud je její majitel vyplácel za vykonanou práci. Měl v ní balíčky bankovek, jen se srdce smálo. Jen se divili jeho důvěřivosti, že ji nechává tak lehce přístupnou. Pouze pár dveří a jedny mříže krabičku dělily od nenechavých rukou.
Ve 3 hodiny v noci se proplížili oba muži ulicemi, kryjíce se za popelnicemi, když projelo kolem auto policejní hlídky. Aniž ještě něco spáchali, už teď měli divný pocitem kolem žaludku. Něco je zrazovalo od jejich úmyslu a ještě před tím domem na konci jedné karlínské ulice se zarazili a chtěli se vrátit,ale nouze je poháněla kupředu. Klíčem, který kdysi majiteli nevrátili, si otevřeli hlavní vchodové dveře a zamkli za sebou. Po tmě jen s malou baterkou – klíčenkou vyšli do čtvrtého patra. Dveře od bytu se jim podařilo neslyšně vypáčit. Když stanuli v prostorné předsíni, vyplašil je stín, který se mihl za oknem. Přece nikdo na verandě není, vždyt je víkend a majitel ho tráví s rodinou na chalupě ve Špindlu.
Náhle se ozvalo zaskřípání. Prosím tě, pojď, ať už to máme za sebou, zašeptal Igor, musíme se dostat k té kase,byla vpravo v kancelaři. Ale teď to tady je jiné než posledně. Připadám si jak v expozici na zámku. Kdysi tu byl obyčejný nábytek, hlesl Vasil. Prošli celým bytem, až ve čtvrté místnosti objevili vytouženou kasičku. Igor ji chtěl vzít. Co to bylo, zhasni tu baterku, hází to tu všude stíny a už bych chtěl být ... nedopověděl. Ze starobylého křesla proti nim se zvedla postava jako by z průsvitné mlhy a vztáhla k nim ruku.
Igor zůstal stát, hrůzou mu vrostly nohy do země. Vasil ho chytil za ruku a táhl pryč ke dveřím. Chytil za kliku, ale okamžitě ji pustil. Byla vařicí. Vběhli oba do vedlejší místnosti, ale podlaha pod nimi se začala vlnit. Ucítili zápach, jako by se někde kazilo maso. Stín se přiblížil na dosah od nich. Najednou se postava zhmotnila a jim bylo jasné, co za zápach to cítí. Ani muž, ani žena, v oblečení ze staré doby, v obličeji s hnijícím masem a žhnoucím divokým pohledem k nim natahovala ruce. Igor stále ještě držel kasu. Najednou cítil, jak se mu něco kroutí v ruce. Místo rukovětí držel hada, který byl kolem ní omotán. Upustil to na zem a oba vyběhli na terasu.. Už nebylo kam utéct. Brzy ráno dalšího dne náhodný chodec volal na policii, že na chodníku leží dva mrtví muži. Asi vypadli z okna, nejspíš se prali, protože oba jsou pěkně zřízení.
Já už bych i kradl, kdybych věděl,že mě při tom nechytí, přiznal Igor. Víš jak, když jsme začínali, měli jsme tu prima práci u toho pracháče. To bylo něco! Celá nástavba na činžáku s kompletním pokrytím střechy. Vždyť z těch peněz za tu fušku dodnes žijeme. Ale krutě docházej. Tomu milionáři se to žije. Ani tolik peněz nepotřebuje a já tu tolik chtěl žít i se svou rodinou. Takhle děti uvidím tak za rok, řekl Vasil. Nakonec už to nebyly jen řeči,oba se domluvili a naplánovali si akci. Dům, kde stavební úpravy prováděli,znali dokonale. Tam byla i vysněná kasička,odkud je její majitel vyplácel za vykonanou práci. Měl v ní balíčky bankovek, jen se srdce smálo. Jen se divili jeho důvěřivosti, že ji nechává tak lehce přístupnou. Pouze pár dveří a jedny mříže krabičku dělily od nenechavých rukou.
Ve 3 hodiny v noci se proplížili oba muži ulicemi, kryjíce se za popelnicemi, když projelo kolem auto policejní hlídky. Aniž ještě něco spáchali, už teď měli divný pocitem kolem žaludku. Něco je zrazovalo od jejich úmyslu a ještě před tím domem na konci jedné karlínské ulice se zarazili a chtěli se vrátit,ale nouze je poháněla kupředu. Klíčem, který kdysi majiteli nevrátili, si otevřeli hlavní vchodové dveře a zamkli za sebou. Po tmě jen s malou baterkou – klíčenkou vyšli do čtvrtého patra. Dveře od bytu se jim podařilo neslyšně vypáčit. Když stanuli v prostorné předsíni, vyplašil je stín, který se mihl za oknem. Přece nikdo na verandě není, vždyt je víkend a majitel ho tráví s rodinou na chalupě ve Špindlu.
Náhle se ozvalo zaskřípání. Prosím tě, pojď, ať už to máme za sebou, zašeptal Igor, musíme se dostat k té kase,byla vpravo v kancelaři. Ale teď to tady je jiné než posledně. Připadám si jak v expozici na zámku. Kdysi tu byl obyčejný nábytek, hlesl Vasil. Prošli celým bytem, až ve čtvrté místnosti objevili vytouženou kasičku. Igor ji chtěl vzít. Co to bylo, zhasni tu baterku, hází to tu všude stíny a už bych chtěl být ... nedopověděl. Ze starobylého křesla proti nim se zvedla postava jako by z průsvitné mlhy a vztáhla k nim ruku.
Igor zůstal stát, hrůzou mu vrostly nohy do země. Vasil ho chytil za ruku a táhl pryč ke dveřím. Chytil za kliku, ale okamžitě ji pustil. Byla vařicí. Vběhli oba do vedlejší místnosti, ale podlaha pod nimi se začala vlnit. Ucítili zápach, jako by se někde kazilo maso. Stín se přiblížil na dosah od nich. Najednou se postava zhmotnila a jim bylo jasné, co za zápach to cítí. Ani muž, ani žena, v oblečení ze staré doby, v obličeji s hnijícím masem a žhnoucím divokým pohledem k nim natahovala ruce. Igor stále ještě držel kasu. Najednou cítil, jak se mu něco kroutí v ruce. Místo rukovětí držel hada, který byl kolem ní omotán. Upustil to na zem a oba vyběhli na terasu.. Už nebylo kam utéct. Brzy ráno dalšího dne náhodný chodec volal na policii, že na chodníku leží dva mrtví muži. Asi vypadli z okna, nejspíš se prali, protože oba jsou pěkně zřízení.
kategorie 6. a 7. třída
- autor Dlouhý David - pověst získala 422 bodů
KARLÍNSKÝ KATALOG
Kontakt: info@ikarlin.cz,
script Castell software 2003-2017.