Karlínská Invalidovna

Tato barokní budova byla postavena v letech 1731-1737 jako útulek pro válečné vysloužilce, aby neskončili ve starobincích nebo na žebrotě. Invalidovna byla malým, uzavřeným světem, kde vládla vojenská disciplína.

Na vzniku Invalidovny má zásluhu florentský hrabě Petr Strozzi, který jako voják sám několikrát vyzkoušel bezmoc raněného. Uvědomil si, jak těžký osud mají vysloužilí vojáci, když při službě císaři utrpí zranění a nemohou se o sebe postarat.

Petr Strozzi, narozen roku 1626, pocházel z florentského válečnického rodu, sahajícího až k roku 1397. Byl to úspěšný diplomat a vojenský velitel, již ve třiceti letech velel vlastnímu pěšímu pluku, později získal hodnost polního podmaršálka. Po otci Giacomu Strozzimu zdědil panství Hořice a Třebovětický statek, jehož předchozí majitel, Frýdlantský vévoda Albrecht z Valdštejna, byl zavražděn.

Hrabě Petr Strozzi

Po těžkém zranění, utrpěném v bitvě u Allesandria della Paglia, sepsal v Dymokurech, kde se zotavoval, 3. srpna 1658 závěť. Pro případ bezdětnosti odkázal většinu svého majetku pražskému arcibiskupovi kardinálu Harrachovi a jeho nástupcům s podmínkou, aby jejich zisku využívali pro zaopatřování válečných invalidů „jídlem, nápoji, šacením a jinými potřebami“.

Strozzi byl zabit zbloudilou střelou 6. června 1664, po vítězné bitvě s Turky o ostrov na řece Muře. Pohřbili ho v rodinné hrobce u vídeňských Augustiniánů. Jeho vdova Marie Kateřina rozená Khevenhüllerová svůj majetek odkázala taktéž Strozziho nadaci, která se tak po její smrti roku 1714 rozšířila o statek Hoření Dobrá Voda a dvůr Mlázovice.

V letech 1671 až 1674 nechal francouzský „král slunce“ Ludvík XIV. postavit v Paříži podle plánů Libérala Bruanta první vojenskou invalidovnu s názvem Hotel des Invalides. Podobné ústavy se následně stavěly po celé Evropě a také u nás chtělo vedení císařského vojska postavit nějaký dům pro invalidy. Nápad postavit invalidovnu v Hořicích byl zamítnut s tím, že taková budova musí být u Prahy. Tak 27. května 1728 císař Karel VI. rozhodl, aby z nadace hraběte Strozziho byly poblíž Prahy zakoupeny pozemky pro stavbu invalidovny. V úvahu připadaly pozemky na Smíchově i na Kampě, nakonec však byly vybrány a zakoupeny pozemky křižovnického řádu a několika dalších majitelů na Špitálském poli (dnešní Karlín) za 35 tisíc zlatých.

Vypracování plánů budovy bylo svěřeno slavnému baroknímu staviteli Kiliánu Ignáci Dientzenhofferovi, jehož díla můžeme obdivovat po celé zemi. Roku 1730 měl Dientzenhoffer hotovy plány celého komplexu budov, zaujímajících plochu podobnou čtverci o délce strany 300m. Síť křížových chodeb rozdělovala areál na devět dílů, z nichž prostřední tři, v severojižní ose, tvořily dohromady centrální dvůr s podélným kostelem. Na ostatních by vzniklo šest čtvercových dvorů, obestavěných obytnými budovami. Součástí budov měly být refektáře a slavnostní sály, kuchyně, dílny, krámky, škola, nemocnice s oddělením pro choromyslné a porodní bábou, vězení a v dostatečném počtu umývárny a záchody. Projekt počítal i s vodovodem a kanalizací.

Obytná jednotka pro četu vojáků

K ubytování převážně sloužily obytné jednotky na čtverci o straně 12m, kopírující motiv celé devítidílné budovy. Jednotku obývala četa vojáků, ubytovaných na jednoduchých i dvojitých lůžkách v počtu 32 osob. Vyšší důstojníci nebo vojáci s rodinami směli obývat menší samostatné jednotky. Kromě toho byly plánovány místnosti pro správu. Celkem měla Invalidovna sloužit k ubytování 4000 osob. Na přilehlých pozemcích bylo místo pro pivovar, vinopalnu, jatka, prádelnu a hřbitov s nedávno rekonstruovanou hřbitovní kaplí.

Stavba začala v létě 1731, kdy byla ještě přikoupena vinice Sluncová. O rok později 15. srpna položil císař Karel VI. základní kámen. Stavební kámen byl lámán na svahu Vítkova a na Proseku, vápenec dopravovali z Bráníku a dřevo z Berouna. Tak se stavělo až do 17. května 1737, kdy byla stavba zastavena, protože se ukázalo, že prostředky nadace nestačí. K úplnému dostavení celého projektu, z něhož byla hotova jen nárožní čtvercová budova, by bylo zapotřebí přes milion zlatých a stavba by trvala ještě 40 let.

Stojící část Invalidovny byla upravena, aby v menším měřítku zastala funkci celého komplexu. Byla sem přesunuta nemocnice, krámky i dílny a místo kostela byla v refektáři zřízena kaple sv. Kříže s dřevěnou kazatelnou, později doplněna o varhany. Rovněž výzdoba se musela uskromnit.
Invalidovna v prvních letech existence, pod správou pražského arcibiskupa, ubytovala 200 invalidů. Za vlády Marie Terezie roku 1750 byla Invalidovna předána do péče "státní komise invalidní". K Invalidovně patřil až do roku 1761 také Riedlovský mlýn, dodávající mouku a chléb. Od roku 1814 patřila do správy státních statků a o jejím navrácení do znovuobnovené nadace bylo rozhodnuto 6. února 1874. V té době obývalo budovu až 1400 osob.

Plán Prahy z roku 1896

Volné prostranství kolem Invalidovny bylo využíváno ke konání různých slavností i dostihů, část sloužila jako cvičiště s vojenskou střelnicí, část měla parkovou úpravu, jinde se zas pěstovala zelenina a v jižní části pod horou Vítkov byl hřbitov. V roce 1898 byl do parku před budovou umístěn pomník hraběte Strozziho s bustou z bílého tyrolského mramoru, zhotovenou podle obrazu z roku 1663. 1. dubna 1901 bylo téměř 15 hektarů pozemků prodáno pro další rozšíření Karlína, který o ně usiloval již od roku 1865. Na dvůr Invalidovny byla, při rušení pražských kašen, přesunuta empírová kašna z nároží Jungmannovy a Vodičkovy ulice.

V roce 1925 bylo v části Invalidovny zřízeno vojenské muzeum. Pro invalidy byla v letech 1933 až 1934 postavena nová invalidovna v Hořicích v Podkrkonoší. Přestěhováni byli roku 1935. Tak nakonec došlo na přání v závěti hraběte Strozziho o umístění ústavu v Hořicích. Kaple přešla pod správu Jednoty pro udržování a výzdobu chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Karlíně. Nová invalidovna sloužila, s přestávkou v době nacistické okupace, až do roku 1965, kdy ji převzal Okresní ústav sociálních služeb. Poslední invalida zemřel v roce 2001.

V červnu 1941 se do budovy bývalé vojenské invalidovny nastěhovalo technické muzeum a zemské finanční ředitelství. Technické muzeum v tom roce dostavělo svou budovu na Letné, nemohlo ji však využít, neboť ji obsadilo protektroátní ministerstvo pošt. Bývalou invalidovnu převzala 26. října 1942 německá nadace pro kolonizaci českých zemí německými vojenskými vysloužilci. Koncem války, 5. května 1945, ji obsadil Wermacht a využíval jako střílnu. Krátce nato, 8. května, němci kapitulovali a v plné zbroji se s bílými prapory seřadili na louce u Invalidovny. Invalidovna se vrátila ministerstvu obrany.

Západní slepý portál

Technické muzeum v Invalidovně zůstalo, protože polovina jeho budovy na Letné byla stále obsazena různými státními úřady a ministerstvy. V přízemí bývalé invalidovny, na ploše 3200m2, byly umístěny sbírky strojíenství, elektrotechniky, stavitelství, metalurgie, chemie a spotřebního průmyslu, také tu byla část archivu dějin techniky a většina archivu architektury včetně modelů. Invalidovna nebyla pro sbírky Technického muzea vhodným místem, což mu také bylo naznačeno několika výpověďmi. Poslední výpovědí byla povodeň v srpnu 2002, která zasáhla téměř 8% všech sbírek Národního technického muzea. Krátce před příchodem špinavé tekutiny přemístili pracovníci muzea nejcennější exponáty do výšky 1m nad hladinou stoleté vody. Povoděň však vystoupala téměř o dva metry výš. Tím byly poškozeny i desítky osobních fondů a písemných pozůstalostí významných představitelů české vědy a techniky. Zasažené archiválie byly zmrazeny v kladenské pobočce Mochovských mrazíren, pro pozdější restaurování. Sbírky byly očištěny a uloženy v bývalém depu Masarykova nádraží. Zrestaurované předměty se přemístí do depozitáře v Čelákovicích. Již v říjnu 2002 byly vyklizené prostory předány Vojenskému ústřednímu archivu Armády České republiky.

Současný stav Invalidovny

O přesunutí Vojenského ústředního archivu se rozhodovalo už před povodní. Budova Invalidovny je postavena z opuky, která drží vlhkost a není vůbec vhodná pro skladování archiválií. Náklady na udržování archivu v takové budově jsou příliš vysoké.

Také pracovníci archivu se snažili zachránit co nejvíce materiálu před povodní, museli však být evakuováni. Zasaženo bylo 25.500 kartonů, z nichž většina byla zmrazena, některé musely být skartovány. Za nové místo pro Vojenský ústřední archiv byla vybrána kasárna po bývalém chemickém skladu v Bystrovanech u Olomouce. Přesun by měl být hotov do konce roku 2006. Co bude s karlínskou Invalidovnou dál nevíme, ale je zřejmé, že by potřebovala pořádnou finanční injekci.

V březnu 1946 začala na bývalém vojenském cvičišti u karlínské Invalidovny výstavba provizorních jednopatrových kancelářských pavilonů, podle projektu Ing. Balcárka a Ing. Arch. Koppa. Pavilony byly postaveny jako dočasné působiště úředníků, kteří do té doby využívali Veletržní palác. Ve třech, chodbami propojených blocích, vzniklo 300 kanceláří. Až do prosince 2003 užíval tyto budovy Český statistický úřad. V listopadu 2007 byly tyto dočasné kanceláře strženy.

Kancelářské pavilony po letech mizí	Demolice vstupu do pavilonu	Zbývající pavilony čekají na demolici	S těžkou technikou to jde rychle

Na zbývajících pozemcích vojenského cvičiště byla v letech 1958-1959 vyprojektována stavba experimentálního sídliště, podle nové koncepce, s využitím prefabrikovaných železobetonových dílců. Projektem byl pověřen Pražský projektový ústav ve spolupráci s Výzkumným ústavem stavební výroby. V té době byl poblíž Sokolovské ulice postaven jedenáctipatrový hotelový dům pro dočasné ubytování.

Návrh sídliště Invalidovna

Sídliště je tvořeno několika různými typy obytných domů pro více než 4 tisíce obyvatel, obchodním střediskem, mazutovou výtopnou a nechybí ani základní a mateřská škola. Výstavba sídliště začala v roce 1960 a trvala až do roku 1965. K sídlišti v letech 1964-1970 ještě přibyl Interhotel Olympic, postavený z litého betonu s keramickým obkladem. Na návrhu těchto budov se podíleli Josef Polák, Vojtěch Šalda, Jan Zelený, Jan Moučka, Milan Rejchl, Jiří Novotný, František Šmolík a Stanislav Horák.

Od roku 1986 probíhala výstavba druhého úseku trasy B pražského metra, jejíž součástí je také stanice Invalidovna. Stejnojmenná tramvajová zastávka existuje mnohem déle - již od roku 1896.


Zdroje:
Kneidl, F. - Špitálsko, Praha 1923
Ing. Arch. Müllerová, A., Dr. Novák, J. B. - Karlínská Invalidovna, Praha 1948
Hrubeš, J., Hrubešová, E. - Pražské domy vyprávějí...
Výroční zprávy o činnosti NTM 2000-2002, NTM Praha
Doc. Dohnal, F. - Vojenské invalidovny v Čechách, Vojenské zdravotnické listy č.5/2003
Škoda, E. - Pražský chodec v metru, Mladá fronta 2006
Minařík, P. - Dotazy, dotaz č.331, Vojenství.cz
Vojenský ústřední archiv